Czech - Joseph and Asenath by E.W. Brooks.pdf

“And Pharaoh called Joseph's name Zaphnathpaaneah; and he gave him to wife Asenath the daughter of Potipherah priest of On. And Joseph went out over all the land of Egypt.” GENESIS 41:45

1. JOSEF A ASENATH
Asenatha hledá v manželství králův syn a mnoho
dalších.
1. V prvním roce hojnosti, druhého měsíce, pátého měsíce,
poslal farao Josefa, aby obešel celou egyptskou zemi; a ve
čtvrtém měsíci prvního roku, osmnáctého toho měsíce,
přišel Josef k hranicím Heliopole a sbíral obilí té země jako
mořský písek. A v tom městě byl nějaký muž jménem
Pentephres, který byl knězem Heliopole a satrapem
faraonovým a náčelníkem všech satrapů a knížat
faraonových. a tento muž byl nesmírně bohatý a velmi
moudrý a mírný a byl také faraonovým rádcem, protože byl
prozíravý nad všechna faraónova knížata. A měl panenskou
dceru jménem Asenath ve věku osmnácti let, vysokou a
půvabnou a překrásnou, která přesahovala všechny panny
na zemi. Sama Asenath se nepodobala pannám, dcerám
Egypťanů, ale byla ve všem jako dcery Hebrejské, byla
vysoká jako Sára a půvabná jako Rebeka a krásná jako
Ráchel. a sláva její krásy se rozšířila do celé té země a až
do končin světa, takže kvůli tomu všichni synové knížat a
satrapové chtěli uchvátit ji, ne, a také synové králů, všichni
mladí muži a mocní, a mezi nimi kvůli ní došlo k velkému
sváru a snažili se bojovat jeden proti druhému. A doslechl
se o ní i faraonův prvorozený syn a nadále prosil svého otce,
aby mu ji dal za manželku, a řekl mu: Dej mi, otče, Asenath,
dceru Pentephres, prvního muže Heliopole za ženu. A jeho
otec farao mu řekl: ‚Proč si hledáš ženu nižší, než jsi ty,
když jsi králem celé této země? Ne, ale ejhle! zasnoubena
jest tobě dcera Joacima, krále moábského, a ona sama jest
královnou a překrásnou na pohled. Vezmi si tedy tento k
sobě za ženu."
Je popsána věž, ve které Asenath žije.
2. Ale Asenath se zkazila a pohrdala každým mužem,
protože byla vychloubačná a povýšená, a nikdo ji nikdy
neviděl, protože Pentephres měl ve svém domě přilehlou
věž, velkou a nesmírně vysokou, a nad věží bylo podkroví
obsahující deset komory. A první komnata byla veliká a
velmi půvabná a dlážděná purpurovým kamením a její
stěny byly obloženy drahými kameny mnoha barev a
střecha té komnaty byla také ze zlata. A v té komnatě
Egypťanů, kterých nebylo žádné množství, zlato a stříbro,
byli pevně stanoveni a všichni, kdo Asenath uctívali, a ona
se jich bála a každý den jim přinášela oběti. A druhá
komnata také obsahovala veškeré ozdoby a truhly Asenath
a bylo v ní zlato a neomezené množství stříbra a zlatem
tkaných šatů a kameny na výběr a za velkou cenu, a jemné
lněné šaty a všechny ozdoby jejího panenství. Byl tam. A
třetí komora byla skladištěm Asenath, obsahující všechny
dobré věci země. A zbývajících sedm komnat obsadilo
sedm panen, které sloužily Asenath, každá z nich měla
jednu komnatu, protože byly stejného věku, narodily se ve
stejnou noc s Asenath a ona je velmi milovala; a byli také
nesmírně krásní jako hvězdy nebeské a nikdy s nimi
nemluvil muž ani dítě. Nyní měla Asenathina velká
komnata, kde bylo pěstováno její panenství, tři okna; a
první okno bylo velmi velké a dívalo se přes dvůr na
východ; a druhý se podíval na jih a třetí se podíval na ulici.
A v komnatě stála zlatá postel a dívala se na východ; a
postel byla položena purpurovým materiálem protkaným
zlatem, postel byla utkaná z šarlatových a karmínových
látek a jemného plátna. Na této posteli spala samotná
Asenath a nikdy na ní neseděl muž nebo jiná žena. A k
domu kolem dokola přiléhalo také velké nádvoří a kolem
nádvoří nesmírně vysoká zeď postavená z velkých
obdélníkových kamenů; a na nádvoří byly také čtyři brány
obložené železem a každou z nich drželo osmnáct silných
ozbrojených mladých mužů; a podél zdi byly také vysázeny
krásné stromy všeho druhu a všechny nesoucí ovoce, jejich
ovoce bylo zralé, protože bylo období sklizně; a byl tu také
bohatý pramen vody vyvěrající z práva téhož dvora; a pod
pramenem byla velká cisterna přijímající vodu z toho
pramene, odkud jakoby tekla řeka středem nádvoří a
zalévala všechny stromy toho nádvoří.
Joseph oznamuje svůj příchod do Pentephres.
3. A stalo se v prvním roce sedmi let hojnosti, ve čtvrtém
měsíci, dvacátého osmého toho měsíce, že Josef přišel k
hranicím Heliopole a sbíral obilí té oblasti. A když se Josef
přiblížil k tomu městu, poslal před sebou dvanáct mužů k
Pentephresovi, knězi z Heliopole, se slovy: „Přijdu k tobě
dnes, protože je poledne a polední jídlo a velké sluneční
teplo, a abych se mohl ochladit pod střechou tvého domu."
A když to Pentephres uslyšel, zaradoval se radostí
neobyčejně velikou a řekl: "Požehnán buď Pán Bůh
Josefův, protože můj pán Josef mě uznal za hodného." A
Pentephres zavolal správce svého domu a řekl mu: "Pospěš
si a připrav můj dům a připrav velkou večeři, protože k nám
dnes přichází Josef, mocný Boží." A když Asenath slyšela,
že její otec a matka přišli z vlastnictví svého dědictví, velmi
se zaradovala a řekla: "Půjdu a uvidím svého otce a matku,
protože přišli z vlastnictví našeho dědictví." bylo období
sklizně). A Asenath spěchala do své komnaty, kde ležela
její róba, a oblékla si roucho z jemného plátna z karmínové
látky a protkané zlatem a přepásalo se zlatým pásem a
náramky kolem rukou; a kolem nohou si dala zlaté bukíny
a kolem krku si odlila drahocennou ozdobu a drahokamy,
které byly ze všech stran ozdobené a na náramcích měla
všude vyrytá jména egyptských bohů. a kameny; a také si
na hlavu nasadila diadém, omotala si čelenku kolem spánků
a hlavu si zakryla pláštěm.
Pentephres navrhuje dát Asenath Josephovi za
manželku.
4. Nato spěchala, sešla po schodech ze svého podkroví,
přišla ke svému otci a matce a políbila je. A Pentephres a
jeho žena se radovali ze své dcery Asenath s nesmírnou
radostí, protože ji viděli ozdobenou a ozdobenou jako
nevěstu Boží; a vyvedli všecko dobré, co přinesli z
vlastnictví svého dědictví, a dali je dceři své; a Asenath se

2. radoval ze všech dobrých věcí, z ovoce pozdního léta a
hroznů a datlí a z holubic a z moruší a fíků, protože všechny
byly krásné a příjemné na chuť. A Pentephres řekl své dceři
Asenath: "Dítě." A ona řekla: "Tady jsem, můj pane." A
řekl jí: "Posaď se mezi nás, a já k tobě promluvím svá
slova." „Hle, dnes k nám přichází Josef, mocný Boží, a
tento muž je vládcem celé egyptské země; a král farao jej
ustanovil vládcem celé naší země a králem a sám dává obilí
celé této zemi. a zachrání ho před nadcházejícím
hladomorem; a tento Josef je muž, který uctívá Boha, a
rozvážný a panna, jako jsi ty dnes, a muž mocný v
moudrosti a vědění, a duch Boží je na něm a milost Pán je
v něm. Pojď, nejdražší dítě, a dám ti tě za ženu a ty mu
budeš za nevěstu a on sám bude tvým ženichem navěky."
A když Asenath uslyšela tato slova od svého otce, vylil jí
na tvář velký pot a rozhněvala se velkým hněvem, úkosem
se podívala očima na svého otce a řekla: "Proto, můj pane
otče , Mluvíš tato slova? Přeješ si mě vydat jako zajatce
cizinci a uprchlíkovi a prodanému? Není to syn pastýře z
kanaánské země? A on sám tu zůstal Není to ten, kdo ležel
se svou paní a jeho pán ho uvrhl do vězení temnoty a farao
ho vyvedl z vězení, protože vyložil jeho sen, jak vykládají
i starší Egypťanky? ale provdám se za prvorozeného syna
krále, protože on sám je králem celé země." Když to
Pentephres uslyšel, styděl se dále mluvit se svou dcerou
Asenath o Josefovi, protože mu odpověděla chvástavostí a
hněvem.
Joseph přijíždí do Pentephresova domu.
5. A hle! přiskočil mladý muž z Pentephresových
služebníků a řekl mu: "Hle, Josef stojí před dveřmi našeho
dvora." A když Asenath uslyšela tato slova, utekla před
tváří svého otce a matky a vystoupila na půdu, vešla do své
komnaty a stála u velkého okna a dívala se na východ, aby
viděla Josefa přicházet do domu jejího otce. I vyšel
Pentephres se svou ženou a všemi jejich příbuzenstvími a
jejich služebníky vstříc Josefovi; a když se otevřely brány
nádvoří, které hledělo na východ, vešel Josef a posadil se
na druhém faraonově voze; a byli zapřáhnuti čtyři koně bílí
jako sníh se zlatými kousíčky, a vůz byl vyroben celý z
čistého zlata. A Josef byl oděn do bílé a vzácné tuniky a
plášť, který byl kolem něj přehozen, byl purpurový,
vyrobený z jemného plátna protkaného zlatem, a na hlavě
měl zlatý věnec a kolem jeho věnce bylo dvanáct vybraných
kamenů a výše. kamenů dvanáct zlatých paprsků a v jeho
pravé ruce královskou hůl, která měla olivovou ratolest a na
ní bylo hojnost ovoce. Když tedy Josef vešel do nádvoří a
jeho dveře byly zavřeny, a každý cizí muž a žena zůstali
venku před nádvořím, protože strážci brány přitáhli a
zavřeli dveře, přišel Pentephres a jeho žena a všichni jejich
příbuzní kromě své dcery Asenath, a poklonili se Josefovi
na tvářích na zemi; Josef sestoupil z vozu a pozdravil je
rukou.


Asenath vidí Josepha z okna.
6. A když Asenath uviděla Josefa, byla bolestně píchnutá v
duši a její srdce bylo rozdrcené, a její kolena se uvolnila a
celé její tělo se třáslo a bála se velkým strachem, a pak
zasténala a řekla si v srdci: „Běda mi ubohý, kam teď já,
ubohý, odejdu, nebo kde budu skryt před jeho tváří, nebo
jak mě uvidí Josef, syn Boží, protože jsem o něm mluvil zlé
věci? mizerný! kam odejdu a schovám se, protože on sám
vidí každou skrýš a zná všechno a nic skrytého mu
neunikne pro velké světlo, které je v něm? A nyní nechť je
Bůh Josefův milostivý ke mně, protože v nevědomosti jsem
proti němu pronesl zlá slova. Co mám já, ubohý,
následovat? Neřekl jsem: Přichází Josef, syn pastýře z
kanaánské země? Nyní tedy přišel k nám ve svém voze jako
slunce z nebe a dnes vstoupil do našeho domu a svítí do něj
jako světlo na zemi. Ale já jsem hloupý a smělý, protože
jsem jím pohrdal a mluvil o něm zlá slova a nevěděl jsem,
že Josef je syn Boží. Neboť kdo z mužů kdy zplodí takovou
krásu nebo jaké lůno ženy porodí takové světlo? Jsem
ubohý a pošetilý, protože jsem svému otci mluvil zlá slova.
Nechť mě tedy nyní můj otec raději dá Josefovi za
služebnici a otrokyni a budu mu v otroctví navěky."
Joseph vidí Asenath u okna.
7. A Josef vešel do domu Pentephres a posadil se na židli. I
myli mu nohy a prostírali před ním odděleně stůl, protože
Josef nejedl s Egypťany, protože to bylo pro něj ohavností.
A Josef vzhlédl a uviděl Asenath, jak vykukuje, a řekl
Pentephresovi: "Kdo je ta žena, která stojí na půdě u okna?
Nechte ji odejít z tohoto domu." Josef se totiž bál a řekl:
"Aby mě také ona sama neobtěžovala." Neboť všechny
manželky a dcery knížat a satrapů z celé egyptské země ho
otravovaly, aby s ním mohly ležet; ale také mnoho
manželek a dcer Egypťanů, tolik, kolik jich vidělo, bylo
sklíčeno jeho krásou; a posly, které k němu ženy poslaly se
zlatem a stříbrem a drahocennými dary, poslal Josef zpět s
výhružkou a urážkou se slovy: "Nezhřeším před očima
Pána Boha a před tváří svého otce Izraele." Neboť Josef měl
Boha stále před očima a vždy pamatoval na příkazy svého
otce; Jákob totiž často mluvil a napomínal svého syna
Josefa a všechny jeho syny: "Děti, chraňte se před cizí
ženou, abyste s ní neměli společenství, neboť společenství
s ní je zmar a zkáza." Proto Josef řekl: "Ať ta žena odejde z
tohoto domu." A Pentephres mu řekl: "Můj pane, ta žena,
kterou jsi viděl stát na půdě, není cizinka, ale je to naše
dcera, která nenávidí každého muže a nikdo jiný ji neviděl,
kromě tebe, až dnes; a Jestli chceš, Pane, přijde a promluví
k tobě, protože naše dcera je jako tvoje sestra." A Josef se
radoval s nesmírnou radostí, protože Pentephres řekl: "Je to
panna, která nenávidí každého." A Josef řekl Pentephresovi
a jeho ženě: "Je-li to tvá dcera a panna, ať přijde, protože je
to moje sestra a já ji ode dneška miluji jako svou sestru."

3. Josef žehná Asenath.
8. Její matka vystoupila na půdu a přivedla Asenath k
Josefovi a Pentephres jí řekl: "Polib svého bratra, protože i
on je panna jako ty dnes a nenávidí každou cizí ženu, jako
ty nenávidíš každého cizího muže." ." A Asenath řekl
Josefovi: "Buď zdráv, Pane, požehnaný od Boha
Nejvyššího." A Josef jí řekl: "Bůh, který vše oživuje, ti
požehná, děvenko." Pentephres pak řekl své dceři Asenath:
"Pojď a polib svého bratra." Když pak Asenath přistoupila,
aby políbila Josefa, Josef napřáhl pravici. ruku a položil ji
na prsa mezi její dvě pusinky (neboť její pusinky již stály
jako rozkošná jablka) a Josef řekl: „Nesluší muži, který
uctívá Boha, který svými ústy žehná živému Bohu, a jí
požehnaný chléb života a pije požehnaný kalich
nesmrtelnosti a je pomazán požehnaným pomazáním
neporušitelnosti, aby políbil cizí ženu, která žehná svými
ústy mrtvým a hluchým modlám a jí z jejich stolu chléb
uškrcení a pije z jejich úlitby kalich klamu a je pomazán
mastí zkázy; ale muž, který uctívá Boha, políbí svou matku
a sestru, která se narodila z jeho matky, a sestru, která se
narodila z jeho kmene, a ženu, která sdílí jeho lehátko, které
žehnají svými ústy živému Bohu. Stejně tak není vhodné,
aby žena, která uctívá Boha, líbala cizího muže, protože to
je ohavnost v očích Pána Boha." A když Asenath uslyšela
tato slova od Josefa, byla velmi zarmoucena a zasténala. a
když se neochvějně dívala na Josefa s otevřenýma očima,
zalily je slzy. A když ji Josef viděl plakat, nesmírně ji
litoval, protože byl mírný a milosrdný a bál se Hospodina.
zvedl pravici nad její hlavu a řekl: „Pane Bože mého otce
Izraele, Nejvyššího a mocného Boha, který všechno oživuje
a volá ze tmy ke světlu a od bludu k pravdě a ze smrti k
životu, Požehnej i této panně a obživ ji a obnov ji svým
svatým duchem a nech jí jíst chléb tvého života a pít kalich
tvého požehnání a přičti ji ke svému lidu, který sis vyvolil
dříve, než se všechno stalo, a nech ji vejít do tvého
odpočinku, který jsi připravil pro své vyvolené, a ať žije v
tvém věčném životě navěky."
Asenath odejde a Joseph se připravuje k odchodu.
9. A Asenath se radoval z Josefova požehnání s nesmírnou
radostí. Potom si pospíšila, vstoupila sama na svůj holubník
a padla na své lůžko ve slabosti, protože v ní byla radost,
smutek a velký strach; a neustále ji polil pot, když slyšela
tato slova od Josefa a když k ní mluvil ve jménu Boha
Nejvyššího. Potom plakala velikým a hořkým pláčem a
kajícně se odvrátila od svých bohů, které měla ve zvyku
uctívat, a od modl, které zavrhla, a čekala, až přijde večer.
Ale Josef jedl a pil; I řekl svým služebníkům, aby zapřáhli
koně do vozů jejich a obcházeli celou zemi. A Pentephres
řekl Josefovi: "Ať tu dnes můj pán přenocuje, a ráno půjdeš
svou cestou." A Josef řekl: "Ne, ale já dnes odejdu, protože
toto je den, kdy Bůh začal tvořit všechno své stvořené věci,
a osmého dne se k vám také vrátím a přenocuji zde."

Asenath odmítá egyptské bohy a ponižuje se.
10. A když Josef odešel z domu, odešel také Pentephres a
všichni jeho příbuzní do svého dědictví a Asenath zůstala
sama se sedmi pannami, apatická a plakala, dokud slunce
nezapadlo; a nejedla chleba ani nepila vodu, ale zatímco
všichni spali, ona sama byla vzhůru a plakala a často se
tloukla rukou do prsou. A po těchto věcech Asenath vstala
ze své postele a tiše sešla po schodech z podkroví, a když
přišla k bráně, našla vrátnici spící se svými dětmi; Pospíšila
si, sundala ze dveří kožený potah závěsu, naplnila ho
oharkem, vynesla ho na půdu a položila na podlahu. A
potom bezpečně zavřela dveře a připevnila je železnou
závorou ze strany a zasténala velkým sténáním spolu s
velkým a velmi velkým pláčem. Ale panna, kterou Asenath
milovala nade všechny panny, když slyšela její sténání,
spěchala a přišla ke dveřím, když probudila i ostatní panny,
a našla je zavřené. A když si vyslechla sténání a pláč
Asenath, řekla jí, stojíc venku: "Co je, má paní, a proč jsi
smutná? A co tě to trápí? Otevřete nám a nechte uvidíme
tě." A Asenath jí zavřená uvnitř řekla: „Velká a těžká bolest
zaútočila na mou hlavu a já odpočívám ve své posteli a
nemohu vstát a otevřít se ti, protože jsem na všechny své
údy neduživý. Jděte tedy každý do její komnaty a spěte a
mě nechte být v klidu." A když panny odešly, každá do své
komnaty, Asenath vstala a tiše otevřela dveře své ložnice a
odešla do své druhé komnaty, kde byly truhly s jejími
ozdobami, otevřela svou truhlu a vzala černý ponurá tunika,
kterou si oblékla a truchlila, když její prvorozený bratr
zemřel. Poté, co vzala tuto tuniku, odnesla ji do své
komnaty, znovu bezpečně zavřela dveře a nasadila závoru
ze strany. Potom tedy Asenath svlékla královské roucho,
oblékla si smuteční tuniku, uvolnila zlatý pás, opásala se
provazem a složila z hlavy diadém, tedy mitru, stejně jako
diadém, a řetězy z jejích rukou a nohou byly také položeny
na podlahu. Potom si vezme svůj vybraný župan a zlatý pás
a mitru a diadém a hodí je oknem, které hledí na sever, k
chudým. A nato vzala všechny své bohy, kteří byli v její
komnatě, zlaté a stříbrné bohy, kterých nebylo množství,
rozbila je na úlomky a vrhla je oknem k chudákům a
žebrákům. A znovu vzala Asenath svou královskou večeři
a výkrm, ryby a maso jalovice a všechny oběti svých bohů
a nádoby s úlitbou a hodila to všechno oknem, které se
dívalo na sever jako potravu pro psy. . 2 A po těchto věcech
vzala kožený obal obsahující oharky a vylila je na podlahu;
a nato vzala žíněné roucho a přepásala si bedra; a rozpustila
také síť vlasů své hlavy a posypala si hlavu popelem. A také
rozsypala oharek na podlahu, padla na škváru a neustále se
tloukla rukama do prsou a plakala celou noc se sténáním až
do rána. A když Asenath ráno vstal a viděl, a hle! oharek
byl pod ní jako hlína z jejích slz, znovu padla tváří na
škváru, dokud slunce nezapadlo. Asenath to tedy dělal
sedm dní a nic neochutnal.
Asenath se rozhodl modlit se k Bohu Hebrejů.
11. A osmého dne, když se rozednilo a ptáci již cvrlikali a
psi štěkali na kolemjdoucí, zvedla Asenath trochu hlavu z

4. podlahy a oharků, na nichž seděla, protože byla velmi
unavená. a ze svého velkého ponížení ztratila sílu svých
údů; protože Asenath byla unavená a zesláblá a její síla
docházela, a nato se otočila ke zdi a seděla pod oknem s
výhledem na východ; a hlavu si položila na prsa a propletla
si prsty rukou přes pravé koleno; a zavřela se ústa její, a
neotevřela je po sedm dní a po sedm nocí svého ponížení.
A řekla si v srdci, aniž by otevřela ústa: "Co mám dělat, já
ponížený, aneb kam mám jít? A u koho najdu útočiště od
nynějška? Nebo ke komu budu mluvit, ta panna sirotek,
pustý a opuštěný všemi a nenáviděný? Všichni mě nyní
začali nenávidět, a mezi nimi i můj otec a má matka, za to
jsem bohy zavrhl odporem, odebral jsem je a dal jsem je
chudým, aby být zničen lidmi. Můj otec a moje matka totiž
řekli: "Asenat není naše dcera." Ale všichni moji příbuzní
mě také začali nenávidět a všichni lidé, za to jsem dal jejich
bohy k záhubě. A nenáviděl jsem každého člověka a
každého, kdo si mě naklonil, a nyní mě v tomto mém
ponížení všichni nenáviděli a radují se z mého soužení. Ale
Pán a Bůh mocného Josefa nenávidí všechny, kdo uctívají
modly, protože je to žárlivý Bůh a hrozný, jak jsem slyšel,
proti všem, kteří uctívají cizí bohy, odkudž mne také
nenáviděl, protože jsem se klaněl modlám mrtvým a
hluchým a žehnal jsem jim. Ale nyní jsem se vyhnul jejich
oběti a má ústa se odcizila od jejich stolu a nemám odvahu
vzývat Pána Boha nebes, Nejvyššího a mocného z mocných
Josefů, protože má ústa jsou znečištěná. oběti idolů. Slyšel
jsem však mnohé říkat, že Bůh Hebrejů je pravý Bůh a Bůh
živý a Bůh milosrdný, soucitný a shovívavý, plný slitování
a mírný, který nepočítá hříchy člověka, který je pokorný a
zvláště toho, kdo hřeší v nevědomosti, a neusvědčuje z
nepravostí v době soužení člověka, který je sužován; podle
toho i já, pokorný, budu smělý a obrátím se k němu a
vyhledám u něho útočiště a vyznám mu všechny své hříchy
a vyleji před ním svou prosbu, a on se smiluje nad mou
bídou. Neboť kdo ví, jestli uvidí toto mé ponížení a
zpustošení mé duše a slituje se nade mnou, a uvidí také
osiřelost mé ubohost a panenství a bude mě bránit? neboť,
jak slyším, je sám otcem sirotků a útěchou postižených a
pomocníkem pronásledovaných. Ale v každém případě i já
ten pokorný budu smělý a budu k němu plakat. Potom se
Asenath zvedla ze zdi, kde seděla, zvedla se na kolena k
východu, zamířila očima k nebi, otevřela ústa a řekla Bohu:
Asenathova modlitba
12. Modlitba a vyznání Asenath: „Pane Bože
spravedlivých, který tvoříš věky a dáváš život všemu, který
jsi dal dech života všemu tvému stvoření, který jsi vynesl
na světlo neviditelné věci, který jsi učinil všechny věci a
zjevily věci, které se nezjevily, kdo pozvedává nebe a
zakládá zemi na vodách, kdo klade velké kameny na vodní
propast, která nebude ponořena, ale až do konce plní tvou
vůli, neboť ty, Pane, řekl jsi slovo a vše povstalo, a tvé
slovo, Pane, je životem všech tvých tvorů, k tobě se utíkám,
Pane, můj Bože, od nynějška, k tobě budu volat, Pane , a
tobě vyznám své hříchy, vyliji k tobě svou prosbu, Mistře,
a tobě odhalím své nepravosti. Ušetři mě, Pane, ušetři mě,
za to jsem se proti tobě dopustil mnoha hříchů, dopustil
jsem se nepravosti a bezbožnosti, mluvil jsem věci, které se
nemají vyslovit, a v tvých očích je ničemné, má ústa, Pane,
byla poskvrněna obětí modl Egypťanů a od stolu jejich
bohů: zhřešil jsem, Pane, zhřešil jsem v Tvůj zrak, jak ve
znalosti, tak v nevědomosti, dopustil jsem se bezbožnosti
tím, že jsem uctíval mrtvé a hluché modly a nejsem hoden
otevřít ti ústa, Pane, já ubohá Asenath dcera Pentephres,
kněze, panny a královny, který byl kdysi hrdý a povýšený
a který prosperoval v bohatství mého otce nade všechny
lidi, ale nyní byl sirotkem, pustým a opuštěným všech lidí.
K tobě utíkám, Pane, a k tobě podávám svou prosbu a k tobě
budu volat. Osvoboď mě od těch, kteří mě pronásledují.
Mistře, než budu jimi zajat; nebo jako nemluvně ve strachu
před někým utíká k otci svému a matce, a otec jeho vztáhne
ruce a přitiskne ho k hrudi jeho, tak i ty činíš. Pane, vztáhni
na mě své neposkvrněné a hrozné ruce jako otec milující
děti a chyť mě z rukou nadsmyslového nepřítele. Pro lo!
starověký, divoký a krutý lev mě pronásleduje, protože je
otcem egyptských bohů a bohové modlových maniaků jsou
jeho dětmi, a já jsem je začal nenávidět a odešel jsem s nimi,
protože jsou to lví děti a všechny egyptské bohy jsem
odvrhl ode sebe a zničil jsem je, a lev nebo jejich otec ďábel
se mě v hněvu proti mně snaží pohltit. Ale ty, Pane,
vysvoboď mě z jeho rukou a budu vysvobozen z jeho úst,
aby mě neroztrhal a neuvrhl do plamene ohně a oheň mě
uvrhl do bouře a bouře nade mnou zvítězila v temnotách. a
uvrhni mě do hlubin moře, a pohltí mě ta velká šelma, která
je od věků, a zahynu navěky. Vysvoboď mě, Pane, dříve
než na mě všechny tyto věci přijdou; vysvoboď mě, Mistře,
pustého a bezbranného, protože mě můj otec a moje matka
zapřeli a řekli: ‚Asenat není naše dcera‘, protože jsem jejich
bohy rozbil na kusy a zničil jsem je, protože jsem je zcela
nenáviděl. A nyní jsem sirotek a pustý a nemám jinou
naději kromě tebe. Pane, ani jiné útočiště nezachraň své
milosrdenství, příteli lidí, protože jsi pouze otcem sirotků a
bojovníkem za pronásledované a pomocníkem sužovaných.
Smiluj se nade mnou, Pane, a zachovej mě čistého a
panenského, opuštěného a sirotka, protože ty jediný Pane
jsi milý, dobrý a laskavý otec. Neboť který otec je milý a
dobrý jako ty, Pane? Pro lo! všechny domy mého otce
Pentephres, které mi dal za dědictví, jsou na čas a mizí. ale
domy tvého dědictví, Pane, jsou neporušitelné a věčné."
Asenathova modlitba (pokračování)
13. "Navštiv, Pane, mé ponížení a smiluj se nad mým
sirotkem a smiluj se se mnou, utrápeným. Nebo hle! Já,
Mistře, jsem utekl ode všech a hledal jsem útočiště u tebe,
jediného přítele lidí. Hle! Opustil jsem všechno dobré věci
pozemské a hledali u tebe útočiště. Pane, v žíni a popelu,
nahý a osamělý. Aj, nyní jsem svlékl své královské roucho
z jemného plátna a z karmínové látky protkané zlatem a
oblékl jsem si černou smuteční tuniku. Hle, uvolnil jsem
svůj zlatý pás a odhodil jsem ho ze sebe a opásal se
provazem a pytlovinou. Hle, svůj diadém a mitru jsem odlil

5. z hlavy a posypal jsem se oharkem. Hle, podlaha své
komnaty, která byla vydlážděna mnohobarevnými a
fialovými kameny, která byla dříve navlhčena mastmi a
vysušena světlými lněnými látkami, nyní je navlhčena
mými slzami a byla zneuctěna tím, že je poseta popelem. a
mé slzy mnoho hlíny se vytvořilo v mé komnatě jako na
široké cestě. Hle, můj Pane, moje královská večeře a maso,
které jsem dal psům. Hle! Také jsem se, Mistře, postil sedm
dní a sedm nocí a nejedl jsem chléb ani nepil vodu, a ústa
mám suchá jako kolo a jazyk jako roh a rty jako střep, tvář
se mi scvrkla a oči nedokázali prolévat slzy. Ale ty, Pane,
můj Bože, vysvoboď mě z mé mnohé nevědomosti a odpusť
mi, že jsem panna a nevědomky, že jsem sešel z cesty. Hle!
Nyní jsem poznal, že všichni bohové, které jsem předtím v
nevědomosti uctíval, byli hluší a mrtví modly, a rozbil jsem
je na kusy a dal je, aby je pošlapali všichni lidé, a zloději je
zkazili, zlato a stříbro. a u tebe jsem hledal útočiště, Pane
Bože, jediný soucitný a přítel lidí. Odpusť mi, Pane, že jsem
se proti tobě dopustil mnoha hříchů v nevědomosti a řekl
jsem rouhavá slova proti svému pánu Josefovi a nevěděl
jsem, ubohý, že je to tvůj syn. Pane, od té doby, co mi
bezbožní muži, nabádaní závistí, řekli: ‚Josef je syn pastýře
ze země Kanaán,‘ a já, ubohý, jsem jim uvěřil a zbloudil
jsem, zavrhl jsem ho a mluvil jsem zlé věci. o něm, nevěda,
že je to tvůj syn. Neboť kdo z lidí zplodil nebo kdy zplodí
takovou krásu? nebo kdo jiný je takový jako on, moudrý a
mocný jako překrásný Josef? Ale tobě, Pane, ho svěřuji,
protože ho miluji více než svou duši. Chraň ho v moudrosti
své milosti a svěř mu mě za služebnici a otrokyni, abych
mu umyl nohy, ustlal mu lože, sloužil mu a sloužil mu, a
budu mu otrokyní. časy mého života."
Archanděl Michael navštíví Asenath.
14. A když Asenath přestala vyznávat Hospodina, hle! také
jitřenka vzešla z nebe na východě; A Asenath to viděl a
zaradoval se a řekl: "Vyslyšel tedy Pán Bůh mou modlitbu?
Neboť tato hvězda je poslem a zvěstovatelem vrcholu
velkého dne." A hle! při ranní hvězdě se nebe roztrhlo a
objevilo se velké a nevýslovné světlo. A když to spatřila
Asenath, padla tváří svou na oharky, a hned k ní přišel muž
z nebe, vysílající paprsky světla a postavil se nad její hlavu.
A když ležela na tváři, božský anděl jí řekl: "Asenath,
vstaň." A ona řekla: "Kdo je ten, kdo mě zavolal, že jsou
dveře mé komnaty zavřené a věž je vysoká, a jak tedy vešel
do mé komnaty?" A zavolal ji znovu podruhé a řekl:
"Asenath, Asenath." A ona řekla: "Tady jsem, pane, řekni
mi, kdo jsi." A řekl: "Jsem vrchní velitel Pána Boha a velitel
celého vojska Nejvyššího. Vstaň a postav se na nohy, abych
ti mohl mluvit o svých slovech." A zvedla tvář a viděla, a
hle! muž ve všem podobný Josefovi, v rouchu, věnci a
královské holi, kromě toho, že jeho tvář byla jako blesk a
jeho oči jako světlo slunce a vlasy na hlavě jako plamen
ohně hořící pochodně a jeho ruce a nohy jako železo zářící
z ohně, neboť z jeho rukou i nohou jakoby vycházely jiskry.
Když to Asenath viděla, bála se a padla na tvář a nemohla
se ani postavit na nohy, protože se velmi bála a všechny její
údy se třásly. A muž jí řekl: "Buď dobré mysli, Asenath, a
neboj se, ale vstaň a postav se na nohy své, abych k tobě
mohl mluviti svá slova." Potom Asenath vstala, postavila se
na nohy a anděl jí řekl: „Běž bez překážek do své druhé
komnaty a odlož černou tuniku, do které jsi oblečená,
svlékni ze svých beder žíněné roucho a setřes oharek. ze své
hlavy a umyj si obličej a ruce čistou vodou a obleč si bílé
nedotčené roucho a opás si bedra jasným panenským
pásem, dvojitým, a přijď znovu ke mně a já k tobě
promluvím slova které jsou k tobě poslány od Hospodina."
Potom Asenath spěchala a vešla do své druhé komnaty, v
níž byly truhly s jejími ozdobami, otevřela svou truhlu,
vzala bílé, jemné, nedotčené roucho a oblékla si ho, nejprve
odložila černé roucho a odpásala také provaz. pytlovina ze
svých beder a přepásala se jasným dvojitým pásem svého
panenství, jedním pásem kolem beder a druhým pásem
kolem prsou. A setřásla také oharek z hlavy a umyla si ruce
a obličej čistou vodou, vzala si plášť, který byl nejkrásnější
a nejjemnější, a zahalila si hlavu závojem.
Michael říká Asenath, že bude Josefovou manželkou.
15. Nato přišla k božskému vrchnímu veliteli a postavila se
před něj a anděl Páně jí řekl: "Sejmi si nyní plášť z hlavy,
protože jsi dnes čistá panna a tvá hlava je jako mladý muž."
A Asenath si to vzala z hlavy. A znovu jí božský anděl řekl:
„Buď dobré mysli, Asenath, panno a čistá, neboť hle, Pán
Bůh slyšel všechna slova tvého vyznání a modlitby tvé, a
viděl také ponížení a utrpení sedm dní tvé zdrženlivosti,
protože z tvých slz se před tvou tváří na těchto oharcích
vytvořilo mnoho hlíny. Proto buď dobré mysli, Asenath,
panna a čistá, neboť hle, tvé jméno je zapsáno v knize život
a nebude vymazán na věky, ale od tohoto dne budeš
obnoven a přetvořen a oživen a budeš jíst blažený chléb
života a pít kalich naplněný nesmrtelností a budeš pomazán
blaženým pomazáním neporušitelnosti. dobré mysli,
Asenath, panna a čistá, hle, Pán Bůh tě dnes dal Josefovi za
nevěstu a on sám bude tvým ženichem navěky. buď
Městem útočiště, protože v tobě bude mnoho národů hledat
útočiště a budou přebývat pod tvými křídly a mnoho národů
najde útočiště tvými prostředky a na tvých zdech ti, kteří se
přimknou k Bohu Nejvyššímu skrze pokání, budou
zabezpečeni; neboť Pokání je dcerou Nejvyššího a ona
sama prosí Boha Nejvyššího za tebe každou hodinu a za
všechny, kdo činí pokání, protože on je otcem Pokání a ona
sama je završením a dozorkyní všech panen, nesmírně tě
miluje a prosí Nejvyššího za vás každou hodinu a pro
všechny, kdo činí pokání, poskytne místo odpočinku v
nebesích a obnoví každého, kdo činil pokání. A Pokání je
nadmíru krásné, panna čistá, mírná a mírná; a proto ji
Nejvyšší Bůh miluje a všichni andělé ji mají v úctě a já ji
nesmírně miluji, protože ona sama je také má sestra, a
protože miluje vás, panny, miluji i vás. A hle! ze své strany
půjdu k Josefovi a budu k němu mluvit všechna tato slova
o tobě, a on k tobě dnes přijde a uvidí tě, bude se nad tebou
radovat a bude tě milovat a budu tvým ženichem, a ty budeš
jeho milovanou nevěstou navěky. Podle toho mě vyslyš,

6. Asenath, a obleč si svatební roucho, prastaré a první
roucho, které je od pradávna ještě složeno ve tvé komnatě,
a ozdob svou volbu také kolem sebe a ozdob se jako dobrá
nevěsta a udělej se. připraven se s ním setkat; pro lo! on
sám k tobě dnes přijde a uvidí tě a bude se radovat." A když
anděl Páně v podobě muže dokončil tato slova k Asenath,
zaradovala se s velkou radostí ze všeho, co jí řekl. padla
tváří na zem, poklonila se mu před nohama a řekla mu:
„Požehnaný Hospodin, tvůj Bůh, který tě poslal, abys mě
vysvobodil ze tmy a přivedl mě ze základů samotné
propasti do propasti. světlo a požehnané jméno tvé na věky.
Jestliže jsem nalezl milost, můj pane, v tvých očích a budu
vědět, že vykonáš všechna slova, která jsi mi řekl, aby se
splnila, nechť k tobě promluví tvá služebnice." A anděl jí
řekl: " Řekni dál." A řekla: "Prosím tě, Pane, posaď se na
chvíli na tuto postel, protože tato postel je čistá a
neposkvrněná, protože na ní nikdy neseděl jiný muž nebo
jiná žena, a já před tebou předstoupím." stůl a chléb a budeš
jíst, a přinesu ti také víno staré a dobré, jehož vůně dosáhne
až do nebe, a budeš ho pít a potom půjdeš svou cestou." A
řekl jí: " Pospěšte si a rychle to přineste."
Asenath najde plástev ve svém skladišti.
16. Asenat spěchal a postavil před něj prázdný stůl; a když
začala přinášet chleba, božský anděl jí řekl: "Přines mi také
plástev." A ona stála a byla zmatená a zarmoucená, že nemá
ve svém skladišti včelí plást. A božský anděl jí řekl: "Kde
ještě stojíš?" A ona řekla: "Můj pane, pošlu chlapce na
předměstí, protože vlastnictví našeho dědictví je blízko, a
on přijde a rychle odtud jednoho přivede a já ho předložím
tobě." Božský anděl jí říká: "Vejdi do svého skladiště a
najdeš včelí plást ležící na stole; vezmi ho a přines ho sem."
A ona řekla: "Pane, v mém skladišti není žádný včelí plást."
A on řekl: "Jdi a najdeš." A vešla Asenath do svého
skladiště a našla plástev ležící na stole; a plást byl veliký a
bílý jako sníh a plný medu, a ten med byl jako nebeská rosa
a jeho vůně jako vůně života. Pak se Asenath podivila a
řekla si v duchu: "Je to hřeben z úst samotného tohoto
muže?" A Asenath vzala hřeben, přinesla ho a položila na
stůl a anděl jí řekl: „Proč jsi řekla: ‚V mém domě není
plástev‘, a hle, přinesla jsi mi ho? " A ona řekla: "Pane,
nikdy jsem do svého domu nevložila plástev, ale jak jsi řekl,
tak se to udělalo. Vyšlo to z tvých úst? protože jeho vůně je
jako vůně masti." A muž se usmál, že žena pochopila.
Potom si ji zavolal k sobě, a když přišla, napřáhl pravou
ruku a uchopil její hlavu, a když jí pravou rukou potřásl
hlavou, Asenath se velmi bál andělovy ruky, protože z ní
vycházely jiskry. jeho ruce po způsobu rozžhaveného
železa, a podle toho celou dobu s velkým strachem a
třesoucí se rukou hleděla na andělovu ruku. A usmál se a
řekl: „Požehnaná jsi, Asenath, protože ti byla zjevena
nevýslovná Boží tajemství; a blahoslavení všichni, kdo se
v pokání přimknou k Pánu Bohu, protože budou jíst z
tohoto hřebene, protože tento hřeben je duch života, a toho
udělaly včely ráje rozkoše z rosy růží života, které jsou v
Božím ráji a každé květiny, a jedí z toho anděly a všechny
vyvolené Boží a všechny synové Nejvyššího a kdokoli by z
něj jedl, nezemře navěky." Potom božský anděl napřáhl
pravou ruku, vzal malý kousek z hřebene a snědl, vlastní
rukou vložil to, co zbylo do úst Asenath, a řekl jí: "Jez," a
ona jedla. A anděl jí řekl: „Hle, nyní jsi snědla chléb života
a vypila kalich nesmrtelnosti a byla pomazána
neporušitelností; hle, dnes tvé tělo plodí květy života z
pramene Nejsvětějšího. Vysoko, a tvé kosti ztloustnou jako
cedry ráje Boží rozkoše a neúnavné síly tě budou udržovat;
podle toho tvé mládí neuvidí stáří, ani tvá krása navždy
neuvadne, ale budeš jako hradba. matka všech." A anděl
podnítil plást a z buněk toho plástu povstalo mnoho včel a
buněk bylo nespočet, desetitisíce, desetitisíce a tisíce tisíc.
A také včely byly bílé jako sníh a jejich křídla jako
purpurová a karmínová a jako šarlatová; a také měli ostrá
bodnutí a nikoho nezranili. Pak všechny ty včely obklíčily
Asenath od nohou až k hlavě a z cel povstaly další velké
včely jako jejich královny, kroužily kolem její tváře a na
jejích rtech a na jejích ústech a na jejích rtech udělaly
hřeben jako hřeben, který ležel před andělem; a všechny ty
včely jedly z plástu, který byl na Asenathových ústech. A
anděl řekl včelám: "Jděte nyní na své místo." Pak všechny
včely vstaly a létaly a odešly do nebe; ale všichni, kdo si
přáli zranit Asenath, padli na zem a zemřeli. A na to anděl
natáhl hůl nad mrtvé včely a řekl jim: "Vstaňte a odejděte i
vy na své místo." Potom všechny mrtvé včely vstaly a
odešly do dvora, který sousedil s Asenathovým domem, a
ubytovaly se na stromech nesoucích ovoce.
Michael odchází.
17. A anděl řekl Asenath: "Viděla jsi to?" A ona řekla:
"Ano, můj pane, viděla jsem všechny tyto věci." Božský
anděl jí řekl: "Tak budou všechna má slova a kment
protkané zlatem a na hlavě každého z nich byla zlatá
koruna, mnoho, jak jsem k tobě dnes mluvil." Potom anděl
Páně potřetí napřáhl pravou ruku a dotkl se strany hřebenu,
a hned ze stolu vyšlehl oheň a sežral hřeben, ale stůl
neporanil ani kousíček. A když z hořícího hřebene vyšla
spousta vůně a naplnila komoru, řekla Asenath božskému
andělu: „Pane, mám sedm panen, které byly vychovávány
se mnou od mého mládí a narodily se se mnou jedné noci. ,
které na mě čekají a všechny je miluji jako své sestry.
Zavolám je a ty jim také požehnáš, stejně jako ty žehnáš
mně." A anděl jí řekl: "Zavolej je." Potom Asenath zavolal
sedm panen a postavil je před anděla a anděl jim řekl: „Pán
Bůh nejvyšší vám požehná a budete útočišti sedmi měst a
všichni vyvolení v tom městě, kteří bydlí. spolu na vás
spočinou navěky." A po těchto věcech řekl božský anděl
Asenath: "Odnes tento stůl." A když se Asenath otočila, aby
odnesla stůl, hned se vzdálil od jejích očí a Asenath viděla,
jako by to byl vůz se čtyřmi koňmi, který jel na východ do
nebe, a vůz byl jako plamen ohně a koně jako blesk. a anděl
stál nad tím vozem. Potom Asenath řekl: "Jsem hloupý a
pošetilý, ten ponížený, protože jsem mluvil, jako když do
mé komnaty přišel z nebe člověk! Nevěděl jsem, že do ní
přišel Bůh; a hle, teď se vrací do nebe, aby jeho místo." A

7. řekla v sobě: "Buď milostivý, Pane, své otrokyni a ušetři
svou služebnici, protože z mé strany jsem před tebou v
nevědomosti mluvil unáhleně."
Asenathova tvář se promění.
18. A zatímco Asenath ještě mluvila tato slova pro sebe,
hle! mladý muž, jeden z Josefových služebníků, řekl: "Dnes
k tobě přichází Josef, mocný Boží muž." A hned Asenath
zavolala dozorce svého domu a řekla mu: "Pospěš si a
připrav můj dům a připrav dobrou večeři, protože k nám
dnes přichází Josef, mocný Boží muž." A když ji správce
domu uviděl (neboť její tvář se zmenšila od sedmidenního
soužení, pláče a zdrženlivosti), zarmoutil se a plakal;
uchopil ji za pravou ruku, něžně ji políbil a řekl: "Co ti je,
má paní, že máš tak scvrklý obličej?" A ona řekla: "Mám
velkou bolest kolem hlavy a spánek mi odešel z očí." Potom
správce domu odešel a připravil dům a večeři. A Asenath si
vzpomněla na slova anděla a na jeho příkazy, spěchala a
vstoupila do své druhé komnaty, kde byly truhly s její
ozdobou, otevřela svou velkou truhlu a vynesla své první
roucho jako blesk, aby viděla a oblékla si ho; a přepásala se
také jasným a královským pásem, který byl ze zlata a
drahých kamenů, a na ruce si dala zlaté náramky a na nohy
si dala zlaté bukíny a drahocennou ozdobu kolem krku a
zlatý věnec její hlava; a na věnci jako na jeho přední straně
byl velký safírový kámen a kolem velkého kamene šest
drahých kamenů a velmi podivuhodným pláštěm zahalila
svou hlavu. A když si Asenath vzpomněla na slova dozorce
jejího domu, protože jí řekl, že se její tvář scvrkla, velmi se
zarmoutila, zasténala a řekla: „Běda mi, ponížený, protože
můj obličej je scvrklý. Josef mě tak uvidí a budu od něj v
ničem." A řekla své služebné: "Přines mi čistou vodu z
fontány." A když ji přinesla, vylila ji do umyvadla, sklonila
se, aby si umyla obličej, a spatřila svou tvář zářící jako
slunce a její oči jako ranní hvězda, když vychází, a její
tváře. jako hvězda nebes a její rty jako rudé růže, vlasy na
její hlavě byly jako vinná réva, která kvete mezi jeho plody
v Božím ráji, její krk jako všepestrý cypřiš. A když to
Asenath uviděla, žasla nad tím pohledem a zaradovala se
nesmírnou radostí a neumyla si tvář, protože řekla: "Abych
nesmyla tuto velikou a půvabnou krásu." Dozorce jejího
domu se pak vrátil, aby jí řekl: "Všechno se stalo, co jsi
přikázala"; a když ji uviděl, velmi se lekl a chvěl se na
dlouhou dobu, padl jí k nohám a začal říkat: „Co je to, má
paní? Vybral si tě Pán Bůh nebes za nevěstu pro svého syna
Josefa?"
Joseph se vrací a je přijat Asenath.
19. A když ještě mluvili tyto věci, přišel chlapec a řekl
Asenath: "Hle, Josef stojí před dveřmi našeho dvora."
Potom Asenath spěchala a se sedmi pannami sešla po
schodech ze svého podkroví, aby se setkala s Josefem, a
postavila se na verandu svého domu. A když Josef vešel do
nádvoří, brány se zavřely a všichni cizinci zůstali venku. A
Asenath vyšla z verandy, aby se setkala s Josephem, a když
ji uviděl, žasl nad její krásou a řekl jí: "Kdo jsi, slečno?
Rychle mi to řekni." A ona mu řekla: "Já, pane, jsem tvá
služebnice Asenath; všechny modly jsem ode sebe odvrhla
a zahynuly. A dnes ke mně přišel z nebe člověk a dal mi
chléb života a jedl jsem. Vypil jsem požehnaný kalich a on
mi řekl: ‚Dal jsem tě za nevěstu Josefovi a on sám bude
tvým ženichem navěky; a tvé jméno se nebude nazývat
Asenath, ale bude se jmenovat ‚Město Útočiště,“ a Pán Bůh
bude kralovat nad mnohými národy a skrze tebe budou
hledat útočiště u Boha Nejvyššího.' A ten muž řekl: ‚Půjdu
také k Josefovi, abych mu řekl do uší tato slova o tobě.' A
nyní víš, Pane, jestli ten muž k tobě přišel a jestli k tobě
mluvil o mně." Potom Josef řekl Asenath: ‚Požehnaná jsi,
ženo, Boha Nejvyššího, a požehnané je tvé jméno navěky,
protože Pán Bůh položil základy tvých zdí a synové živého
Boha budou přebývat tvé město útočiště a bude nad nimi
kralovat Pán Bůh na věky. Nebo ten muž dnes přišel ke mně
z nebe a řekl mi tato slova o tobě. A nyní pojď ke mně,
panno a čistá, a proč stojíš zdaleka? "Potom Josef napřáhl
ruce a objal Asenath a Asenath Josepha a dlouho se
navzájem líbali a oba znovu žili ve svém duchu. A Josef
políbil Asenath a dal jí ducha života, pak podruhé dal jí
ducha moudrosti a potřetí ji něžně políbil a dal jí ducha
pravdy.
Pentephres se vrací a přeje si zasnoubit Asenath s
Josefem, ale Joseph se rozhodne požádat ji o ruku od
faraona.
20. A když se dlouho sevřeli a propletli řetězy svých rukou,
řekl Asenath Josefovi: "Pojď sem, pane, a vejdi do našeho
domu, k tomu jsem ze své strany připravil náš dům a skvělá
večeře." Chytila ho za pravici, zavedla ho do svého domu a
posadila ho na židli Pentephres, jejího otce; a přinesla mu
vodu na umytí nohou. A Josef řekl: "Ať přijde jedna z
panen a umyje mi nohy." A Asenath mu řekl: Ne, pane, od
nynějška jsi ty můj pán a já jsem tvá služebnice. A proč to
hledáš, aby ti jiná panna umývala nohy? protože tvé nohy
jsou mýma nohama a tvé ruce mýma rukama a tvá duše mou
duší a jiný ti nebude umývat nohy." Ona ho přinutila a myla
mu nohy. Potom ji Josef uchopil za pravou ruku a něžně ji
políbil. Asenath ho něžně políbila na hlavu a potom ji
posadil po své pravici. Její otec, matka a všichni její
příbuzní pak přišli z vlastnictví svého dědictví a viděli ji,
jak sedí s Josefem a je oděna ve svatebním rouchu. žasli nad
její krásou a radovali se a oslavovali Boha, který oživuje
mrtvé. A po těchto věcech jedli a pili; a když se všichni
rozveselili, řekl Pentephres Josefovi: „Zítra svolám
všechna knížata a satrapy celé země Egypt, udělám ti
svatbu a vezmeš si za ženu mou dceru Asenath." Josef však
řekl: "Zítra jdu ke králi faraonovi, protože on sám je mým
otcem a ustanovil mě vládcem nad celou touto zemí. a
promluvím s ním o Asenatě a on mi ji dá za ženu."
Pentephres mu řekl: "Jdi v pokoji."
Joseph si vezme Asenath.
21. A Josef zůstal toho dne s Pentephres a nešel do Asenath,
protože měl ve zvyku říkat: "Není vhodné, aby muž, který

8. uctívá Boha, spal se svou ženou před svatbou." A Josef
vstal časně, odešel k faraonovi a řekl mu: "Dej mi Asenath,
dceru Pentephres, kněze z Heliopole, za ženu." Farao se
zaradoval velkou radostí a řekl Josefovi: "Hle, tato ti nebyla
zasnoubena za manželku od věčnosti? Nechť je tedy tvou
ženou od nynějška a až na věky." Farao poslal a zavolal
Pentephres, a Pentephres přivedl Asenath a postavil ji před
faraona. Farao, když ji viděl, žasl nad její krásou a řekl:
‚Pán Bůh Josefův ti požehná, dítě, a tato tvá krása zůstane
navěky, protože si tě Pán Bůh Josefův vyvolil za nevěstu.
Josef je jako syn Nejvyššího a ty se budeš nazývat jeho
nevěstou od nynějška a navěky." A po těchto věcech farao
vzal Josefa a Asenath a položil jim na hlavy zlaté věnce,
které byly v jeho domě odedávna i odpradávna. ve
starověku a farao postavil Asenatha po Josefově pravici.
Farao jim položil ruce na hlavy a řekl: „Hospodin Bůh
nejvyšší vám požehná a bude vás rozmnožovat, zvelebovat
a oslavovat až do věčnosti.“ Farao je pak otočil aby se
postavili jeden k druhému, přiložili si ústa k ústům a
navzájem se políbili.“ Farao uspořádal svatbu pro Josefa a
velkou večeři a mnoho pití během sedmi dnů a svolal
všechny egyptské vládce a všechny krále země. národy,
které v egyptské zemi provolaly: "Každý, kdo bude
pracovat během sedmi dnů svatby Josefovy a Asenath, jistě
zemře." A zatímco svatba probíhala, a když byla večeře
Když to skončilo, Josef vešel do Asenath a Asenath počatá
Josefem a porodila Manasse a Efraima, jeho bratra v
Josefově domě.
Asenath je představena Jacobovi.
22. A když uplynulo sedm let hojnosti, začalo přicházet
sedm let hladu. A když Jákob uslyšel o svém synu Josefovi,
přišel do Egypta se všemi svými příbuznými ve druhém
roce hladomoru, v druhém měsíci, dvacátého prvního toho
měsíce, a usadil se v Gošenu. A Asenath řekl Josefovi:
‚Půjdu a uvidím tvého otce, protože tvůj otec Izrael je jako
můj otec a Bůh. A Josef jí řekl: ‚Půjdeš se mnou a uvidíš
mého otce." A Josef a Asenath přišli k Jákobovi do země
Gošen a Josefovi bratři se s nimi setkali a poklonili se jim
na tvářích na zemi. oba vešli k Jákobovi; a Jákob seděl na
jeho loži a on sám byl starý muž v chtivém stáří. stáří jako
mládí půvabného muže a celá jeho hlava byla bílá jako sníh
a vlasy na hlavě měl všechny těsné a nesmírně husté, a jeho
vousy bílé sahaly až k prsům, jeho oči veselé a třpytivé,
jeho šlachy a jeho ramena a paže jako anděla, jeho stehna a
jeho lýtka a jeho nohy jako obr. Když ho Asenath takto
uviděla, podivila se, padla na zem a poklonila se jí na tváři
na zemi. Josef: „To je moje snacha, tvá žena? Požehnána
bude od Boha Nejvyššího." Pak si Jákob zavolal Asenath k
sobě, požehnal jí a něžně ji políbil; Asenath natáhla ruce,
chytila Jákoba za krk, pověsila se mu na krk a něžně ho
políbila. co jedli a pili. Nato šli jak Josef, tak Asenat do
svého domu; Simeon a Levi, synové Lei, je vedli sami, ale
synové Bilhy a Zilpy, služebnice Ley a Ráchel, se
nepřipojili. když je vyváděli ven, za to jim záviděli a
nenáviděli je. A Levi byl po Asenathově pravici a Simeon
po její levici. A Asenath chytila Leviho za ruku, protože ho
nesmírně milovala nade všechny Josefovy bratry a jako
proroka a ctitele. Boha a toho, kdo se bál Hospodina. Byl
totiž rozumným mužem a prorokem Nejvyššího a sám viděl
dopisy napsané v nebi a četl je a zjevoval je Asenat v skrytu;
neboť i sám Levi Asenath velmi miloval a uviděl místo
svého odpočinku na výsostech.
Faraonův syn se snaží přimět Simeona a Leviho, aby
Josefa zabili.
23. A stalo se, když Josef a Asenath procházeli kolem, když
šli k Jákobovi, prvorozený faraonův syn je spatřil ze zdi, a
když uviděl Asenath, zbláznil se do ní pro její nesmírnou
krásu. Syn faraonův poslal posly a zavolal k sobě Simeona
a Léviho. a když přišli a postavili se před něj, faraonův
prvorozený syn jim řekl: „Za sebe vím, že jste dnes mocní
muži nade všechny muže na zemi a těmito vašimi pravicemi
bylo město Sichemitů svrženo. a tvými dvěma meči bylo
poraženo 30 000 válečníků. A já si tě dnes vezmu k sobě
jako společníky a dám ti mnoho zlata a stříbra a sloužícím
mužům a služebnicím a domům a velkému dědictví a budu
bojovat na mé straně a prokazovat mi laskavost. ; za to jsem
přijal od tvého bratra Josefa velkou nelibost, protože si sám
vzal Asenath za manželku a tato žena mi byla zasnoubena
odedávna. A nyní pojď se mnou a budu bojovat proti
Josefovi, abych ho zabil svým mečem. A vezmu si Asenath
za ženu a vy mi budete jako bratři a věrní přátelé. Jestliže
však nebudete poslouchat má slova, zabiju vás svým
mečem.“ A když to řekl, vytáhl meč a ukázal jim ho. A
Simeon byl smělý a smělý muž a napadlo ho položit pravou
ruku na jílec svého meče a vytáhnout jej z pochvy a udeřit
faraonova syna za to, že k nim mluvil tvrdě. Lévi pak uviděl
myšlenku svého srdce, protože byl prorok a šlápl nohou na
Simeonovu pravou nohu a přitiskl ji, čímž mu dal znamení,
aby přestal od svého hněvu. A Levi tiše říkal Simeonovi:
"Proč se hněváš na tohoto muže? Jsme muži, kteří uctívají
Boha, a není pro nás vhodné odměňovat zlo za zlo." Potom
Lévi řekl faraonovu synovi otevřeně s mírným srdcem:
"Proč mluví náš pán tato slova? Jsme muži, kteří uctívají
Boha, a náš otec je přítel Boha Nejvyššího a náš bratr je
jako syn Boží. A jak Uděláme tuto špatnou věc, zhřešíme
před očima našeho Boha a našeho otce Izraele a našeho
bratra Josefa? A nyní poslouchejte má slova. Není vhodné,
aby člověk, který uctívá Boha, zranil kohokoli v kdokoli
moudrý; a chce-li někdo zranit člověka, který uctívá Boha,
ten, kdo uctívá Boha, se na něm nepomstí, protože v jeho
rukou není meč. Josefe. Pokud však setrváš ve své zlé radě,
hle, naše meče jsou proti tobě vytaženy." Simeon a Lévi pak
vytáhli meče z pochev a řekli: "Vidíte nyní tyto meče?
Těmito dvěma meči potrestal Hospodin odpory Šechemitů,
jimiž činili odpor synům Izraele prostřednictvím naší sestry
Diny, kterou Šechem syn Chamorův poskvrněný." A
faraonův syn, když viděl tasené meče, velmi se bál a třásl
se po celém svém těle, protože se třpytily jako plamen ohně
a jeho oči se zatměly a padl tváří svou na zem pod jejich
nohy. Levi napřáhl pravici, uchopil ho a řekl: "Vstaň a

9. neboj se, jen se vyvaruj, abys už neříkal žádné zlé slovo o
našem bratru Josefovi." A tak Simeon i Levi vyšli před jeho
tváří.
Faraonův syn se spikne s Danem a Gadem, aby zabili
Josepha a zmocnili se Asenath.
24. Faraonův syn pak byl nadále plný strachu a zármutku,
protože se bál Josefových bratří, a znovu byl nesmírně
šílený pro krásu Asenath a velmi se rmoutil. Potom mu jeho
služebníci řeknou do ucha: „Hle, synové Bilhy a synové
Zilpy, služebnice Líy a Ráchel, Jákobových manželek, jsou
ve velkém nepřátelství vůči Josefovi a Asenatě a nenávidí
je; všechno podle tvé vůle." Faraonův syn tedy hned vyslal
posly a zavolal je, a ti k němu přišli v první noční hodině a
stáli před ním a on jim řekl: ‚Od mnohých jsem se naučil,
že jste mocní muži‘. A Dan a Gad, starší bratři, mu řekli:
"Ať můj pán nyní promluví ke svým služebníkům, co si
přeje, aby to tvoji služebníci slyšeli a my mohli jednat podle
tvé vůle." Potom se faraonův syn zaradoval s nesmírnou
radostí. radostí a řekl svým sloužícím: „Stáhněte se nyní na
krátkou chvíli ode mne, protože mám s těmito muži tajnou
řeč." A všichni se stáhli. Faraonův syn pak lhal a řekl jim:
„Hle! nyní jsou před tvými tvářemi požehnání a smrt; Berte
tedy raději požehnání než smrt, protože jste mocní muži a
nezemřete jako ženy? ale buďte stateční a pomstěte se na
svých nepřátelích. Slyšel jsem totiž Josefa, vašeho bratra,
jak říká faraonovi, mému otci: „Dan, Gád, Naftali a Ašer
nejsou moji bratři, ale děti služebnic mého otce; čekám tedy
na smrt svého otce a vymažu je ze země a všechen jejich
potomstvo, aby nezdědili s námi, protože jsou dětmi
služebnic. Neboť i tito mě prodali Izmaelitům a já jim zase
odplatím podle toho, čeho se proti mně bezbožně dopustili;
jen můj otec zemře ." A můj otec farao ho za tyto věci
pochválil a řekl mu: "Dobře jsi mluvil, dítě. Vezmi si tedy
ode mne mocné muže a postupuj proti nim podle toho, co
proti tobě provedli, a budu ti pomocníkem." " A když to
Dan a Gád slyšeli od faraonova syna, velmi se znepokojili
a velmi se zarmoutili a řekli mu: „Prosíme tě, Pane, pomoz
nám, neboť od nynějška jsme tvými otroky a otroky a
zemřeme s tebou. ." A faraonův syn řekl: "Budu vám
pomocníkem, budete-li i vy poslouchat má slova." A řekli
mu: "Přikaž nám, co chceš, a my učiníme podle tvé vůle."
A faraonův syn jim řekl: "Zabiju svého otce faraona dnes v
noci, protože farao je jako Josefův otec a řekl mu, že
pomůže proti vám; a zabijte Josefa, a já si vezmu Asenath
za manželku." a budete mými bratry a spoludědici
veškerého mého majetku. Dělejte pouze tuto věc.“ A Dan a
Gad mu řekli: "Dnes jsme ti sloužící a uděláme všechno, co
jsi nám přikázal." A slyšeli jsme Josefa, jak říká Asenath:
‚Jdi zítra do vlastnictví našeho dědictví, protože to je
období vinobraní" a poslal s ní do války šest set mužů a
padesát předchůdců. Nyní nás tedy vyslyš a promluvíme k
našemu pánu." A mluvili k němu všechna svá tajná slova.
Potom dal faraonův syn těm čtyřem bratřím každému pět
set mužů a jmenoval je jejich náčelníky a vůdci. A Dan a
Gad mu řekli: "Dnes jsme ti sloužící a uděláme vše, co jsi
nám přikázal, a vydáme se v noci, budeme číhat v rokli a
schováme se v houští rákosí." a vezmeš s sebou padesát
lučištníků na koních a půjdeš daleko před námi, a Asenath
přijde a padne nám do rukou, a my porazíme muže, kteří
jsou s ní, a ona sama před námi uteče se svým vozem. a
padni do tvých rukou a učiníš s ní, jak si bude přát tvá duše;
a po těchto věcech zabijeme i Josefa, zatímco bude truchlit
pro Asenath; podobně i jeho děti zabijeme před jeho
očima." Faraonův prvorozený syn, když to uslyšel, velmi se
zaradoval a poslal je a dva tisíce bojovníků s nimi. A když
přišli k rokli, schovali se v houští rákosí, rozdělili se na čtyři
skupiny a zaujali své stanoviště na druhé straně rokle jako
v přední části pět set mužů na této straně silnice. a na té a
na přilehlé straně rokle také zbytek zůstal a oni sami také
zaujali své místo v houští rákosí, pět set mužů na této straně
a na té cestě; a mezi nimi byla široká a široká cesta.
Faraonův syn jde zabít svého otce, ale není přijat.
Naftali a Asher protestují u Dana a Gada proti spiknutí.
25. Tutéž noc vstal faraonův syn a přišel do ložnice svého
otce, aby ho zabil mečem. Stráže jeho otce mu nato
zabránily vejít k otci a řekly mu: "Co přikazuješ, pane?" A
faraonův syn jim řekl: "Chci vidět svého otce, proto jdu
sbírat úrodu své nově vysazené vinice." A strážci mu řekli:
"Tvůj otec trpí bolestmi a celou noc probděl a teď odpočívá,
a řekl nám, že k němu nikdo nesmí vejít, ani kdyby to byl
můj prvorozený syn." Když to uslyšel, v hněvu odešel a
hned vzal lučištníky na koních v počtu padesáti a odešel
před nimi, jak mu řekli Dan a Gad. A mladší bratři Naftali
a Ašer promluvili ke svým starším bratřím Danovi a Gádovi
a řekli: "Proč se znovu dopouštíte špatnosti proti svému otci
Izraeli a proti svému bratru Josefovi? A Bůh ho ochraňuje
jako zřítelnici oka. Neprodali jste kdysi Josefa? a on je dnes
králem celé egyptské země a dárcem potravy. Nyní tedy,
chcete-li proti němu znovu spáchat špatnost, bude volat k
Nejvyššímu a sešle oheň z nebe a pohltí vás a Boží andělé
budou bojovat proti vám." Potom se starší bratři na ně
rozhněvali a řekli: „A zemřeme jako ženy? A vyšli vstříc
Josefovi a Asenath.
Spiklenci zabijí Asenathiny stráže a ona uteče.
26. A Asenat ráno vstal a řekl Josefovi: "Jdu do vlastnictví
našeho dědictví, jak jsi řekl, ale má duše se velmi bojí, že
se ode mne loučíš." A Josef jí řekl: „Buď dobré mysli a
neboj se, ale raději odejdi s radostí, ve strachu z nikoho,
protože Hospodin je s tebou a on sám tě bude chránit jako
zřítelnici oka přede všemi. Zlo. A vydám se, abych dal
jídlo, a dám všem mužům ve městě, a nikdo nezahyne
hladem v egyptské zemi." Potom se Asenath vydala svou
cestou a Josef, aby mu dal jídlo. A když Asenath dosáhla
místa rokle se šesti sty muži, náhle ti, kteří byli s
faraonovým synem, vyšli ze zálohy a spojili se s těmi, kteří
byli s Asenath, a všechny je porazili svými meči a všechny
její předchůdce zabili, ale Asenath utekla se svým vozem.
Tehdy Lévi, syn Ley, věděl všechny tyto věci jako prorok
a řekl svým bratřím o Asenathově nebezpečí, a hned každý

10. z nich vzal svůj meč na stehno a své štíty na paže a kopí do
svých pravých rukou a pronásledovali je. Asenath s velkou
rychlostí. A protože Asenath předtím prchal, hle! Faraonův
syn se s ní setkal a s ním padesát jezdců, a když ho Asenath
uviděla, zmocnila se ji velmi velká bázeň a třásla se a
vzývala jméno Hospodina, svého Boha.
Muži s faraonovým synem a muži s Danem a Gadem
jsou zabiti; a čtyři bratři prchají do rokle a jejich meče
jsou vyraženy z rukou.
27. A Benjamín seděl s ní na voze po pravé straně; a
Benjamin byl silný chlapec, asi devatenáctiletý, a byla na
něm nevýslovná krása a síla jako lví mládě, a byl to také
ten, kdo se Boha velmi bál. Potom Benjamín seskočil z
vozu, vzal z rokle kulatý kámen, naplnil si ruku a vrhl se na
faraonova syna a udeřil mu levý spánek, zranil ho těžkou
ranou a on spadl z koně na zem napůl. mrtví. Nato
Benjamin přiběhl na skálu a řekl vozataji Asenathovi: "Dej
mi kameny z rokle." A dal mu padesát kamenů. Benjamín
mrštil kameny a zabil padesát mužů, kteří byli u faraóna.
synu, všechny kameny propadaly jejich chrámy. Potom
synové Ley, Rubena a Simeona, Leviho a Judy, Issachara a
Zabulona pronásledovali muže, kteří číhali proti Asenath, a
nevědomky na ně padli a všechny je posekali a těch šest
mužů zabilo dva tisíce sedmdesát šest mužů. A synové
Bilhy a Zilpy utekli před svou tváří a řekli: „Zahynuli jsme
rukou našich bratří a faraonův syn také zemřel rukou
Benjamína. chlapec i všichni, kdo byli s ním, zahynuli
rukou chlapce Benjamina. Proto pojďme, zabijme Asenatha
a Benjamína a utečme do houští tohoto rákosí." A oni přišli
proti Asenath s vytasenými meči pokrytými krví. A když je
Asenath uviděla, velmi se lekla a řekla: "Pane Bože, oživil
mě a vysvobodil mě od modl a zkaženosti smrti, jak jsi mi
řekl, že má duše bude žít navěky, vysvoboď mě nyní i od
těchto ničemů." A Pán Bůh vyslyšel Asenathův hlas a hned
meče nepřátel vypadli z rukou svých na zem a proměnili se
v popel.
Dan a Gad jsou na Asenathovu prosbu ušetřeni.
28. Když synové Bilhy a Zilpy uviděli ten podivný zázrak,
který se stal, báli se a řekli: "Hospodin proti nám bojuje za
Asenath." Potom padli tváří na zem, poklonili se Asenatovi
a řekli: "Smiluj se nad námi, svými otroky, neboť jsi naše
paní a královna. Spáchali jsme zlé skutky proti tobě a proti
našemu bratru Josefovi, ale Hospodin odplatili nám to
podle našich skutků. Proto tě prosíme my, tvoji služebníci,
smiluj se nad námi poníženými a ubohými a vysvoboď nás
z rukou našich bratří, protože se učiní mstiteli za to, co se ti
stalo, a jejich meče jsou proti nám. Proto buď milostiv před
nimi svým služebníkům, paní." A Asenath jim řekl: „Buďte
dobré mysli a nebojte se svých bratří, protože oni sami jsou
muži, kteří uctívají Boha a bojí se Hospodina; ale jděte do
houští tohoto rákosí, dokud je ve váš prospěch neuklidním.
a zastavte jejich hněv pro velké zločiny, které jste se
odvážili proti nim spáchat. Ale Pán vidí a soudí mezi mnou
a vámi.“ Potom Dan a Gad utekli do houští rákosí; a jejich
bratři, synové Lee, běželi proti nim jako jeleni s velkým
spěchem. A Asenath sestoupila z vozu, který byl jejím
krytem, a podala jim se slzami svou pravici, a oni sami padli
na zem, poklonili se jí na zemi a plakali mocným hlasem; a
nadále žádali své bratry, syny služebnic, aby je zabili. A
Asenath jim řekl: "Prosím vás, šetřete své bratry a
neodplácejte jim zlým za zlé. Hospodin mě před nimi
zachránil a roztříštil jejich dýky a meče z jejich rukou, a hle,
roztavili se a byli spáleni na popel na zemi jako vosk před
ohněm, a to nám stačí, že Hospodin za nás proti nim bojuje.
Ušetřete tedy své bratry, protože jsou vašimi bratry a krví
vašeho otce Izraele.“ Simeon jí řekl: "Proč mluví naše paní
dobrá slova ve prospěch svých nepřátel? Ne, ale raději je
usekneme svými meči úd od údu, protože vymýšleli zlé
věci ohledně našeho bratra Josefa a našeho otce Izraele a
proti ty, naše paní, dnes." Potom Asenath natáhla pravou
ruku, dotkla se Simeonových vousů, něžně ho políbila a
řekla: "V žádném případě, bratře, neodplácej zlo za zlo
svému bližnímu, protože to Pán přesto pomstí. Oni sami,
víš, jsou tví bratři a potomci tvého otce Izraele a prchli
zdaleka před tvou tváří. Odpusť jim tedy.“ Pak k ní
přistoupil Levi a něžně ji políbil na pravou ruku, protože
věděl, že se snaží zachránit muže před hněvem jejich bratrů,
aby je nezabili. A oni sami byli blízko v houští rákosí; a
Lévi bratr jeho, vědouc to, neoznámil to bratřím svým, nebo
se bál, aby v hněvu svém nepobili své bratry.
Faraonův syn umírá. Faraon také umírá a Josef je jeho
nástupcem.
29. Syn faraonův vstal ze země, posadil se a vyplivl krev z
úst svých. neboť krev stékala z jeho spánku do úst.
Benjamín k němu přiběhl, vzal jeho meč a vytáhl jej z
pochvy faraonova syna (neboť Benjamín nenosil meč na
jeho stehně) a chtěl udeřit faraonova syna do prsou. Tehdy
k němu přiběhl Levi, chytil ho za ruku a řekl: „V žádném
případě to nedělej, bratře, protože jsme muži, kteří uctívají
Boha, a není vhodné, aby člověk, který uctívá Boha,
odplácel za zlé. zlého, ani pošlapat toho, kdo padl, ani
rozdrtit jeho nepřítele až k smrti. A nyní vraťte meč na jeho
místo a přijďte mi pomoci a uzdravme ho z této rány; žije,
bude naším přítelem a jeho otec faraon bude naším otcem."
Potom Levi zvedl faraonova syna ze země a smyl mu krev
z tváře, obvázal mu ránu, posadil ho na koně a odvedl k jeho
otci faraonovi a vyprávěl mu o všem, co se stalo a stalo. A
farao vstal ze svého trůnu, poklonil se Lévimu na zemi a
požehnal mu. Když pak uplynul třetí den, faraonův syn
zemřel na kámen, kterým ho Benjamín zranil. A farao
nesmírně truchlil pro svého prvorozeného syna, odkud
farao ze zármutku onemocněl a zemřel ve 109 letech a svůj
diadém zanechal překrásnému Josefovi. A Josef kraloval
sám v Egyptě 48 let; a po těchto věcech dal Josef diadém
faraonovu mladšímu dítěti, které bylo u prsou, když starý
faraon zemřel. A Josef byl od té doby otcem faraonova
mladšího dítěte v Egyptě až do své smrti a oslavoval a
chválil Boha.